Pozn. překl.: některé otázky a odpovědi se v interview „míjí“, není to chyba překladu, ale již originálního textu. Stejně tak jazykový projev a vazby jsou odrazem původního interview. Snažil jsem se upravit do „čistšího“ projevu jen některé pasáže, abych co nejvíce ponechal původní vyznění textu.
Ač se objevují nové hvězdy bojových umění, žádná z nich nezáří jako Jet Li. Většina Američanů jej zná jen jako další hvězdu akčních filmů, ale jeho osobní historie je výjimečná.
Ještě před pubertou fungoval jako mezinárodní vyslanec, klíčová osobnost rozhrnutí bambusové opony, která existovala mezi Čínou a USA v sedmdesátých letech 20. století.
Jeho předčasná vtipná odpověď prezidentu Nixonovi naznačila světu, že tento syn kontinentální Číny je někým, koho je třeba sledovat. Vlastně, s výjimkou Zhang Ziyi, je Jet Li jedinou hvězdou nejlidnatějšího národa, která je mezinárodně uznávaná. (Bruce Lee a Jackie Chan mají kořeny v Hongkongu, který byl v té době britskou kolonií.) Před svými osmnáctinami měl na kontě pět vítězství na celonárodních šampionátech, což je dodnes nepřekonaný rekord. Jeho první film, Klášter Shaolin (1982) zlomil všechny žebříčky kasovních trháků po celé Asii a byl katalyzátorem pro obnovu skutečného kláštera Shaolin, nejuznávanější instituce bojových umění, rodiště kung-fu i Zen buddhismu (čínsky Chan).
Od té doby Jet Li hrál ve více než třicítce filmů a dokonce i ve vlastní videohře.
Nyní se Jet Li vrátil k tomu typu filmů, který umí nejlépe. Fearless je kung-fu film, volně popisující skutečnou historickou osobnost Huo Yuan Jia. Setkali jsme se s Jetem v Šanghaji a jeho hlas byl již ochraptělý ze všech těch interview o Fearless.
Fearless je označován jako váš poslední „poslední velkofilm o bojových uměních“, ale šeptá se, že již pracujete na filmu Rogue (Darebák). Co ten bude zač, když ne film o bojových uměních?
Myslím, že bojová umění mají dvě složky. Obvykle, když mluvíme o viditelných věcech, tak jedna složka je vnější a druhá vnitřní. Ale ať už mluvíme o vnitřní nebo vnější stránce, obě jsou to viditelné věci. Když chcete být „mistrem“, tak mluvíme o duševní stránce osobnosti. Skrz bojová umění se učíte, jak být dobrým člověkem. (Pozn. V původním textu je použit výraz martial artist, který nahrazuji slovem „mistr“.)
Můžeme vidět spousty akčních filmů – fjůůů – ale ty používají jen fyzickou stránku cvičení pro film. Můžete udělat mnoho druhů akčních filmů. Můžete použít bojové umění, abyste vyprávěli vlastní příběh. A tento příběh nemusí popisovat, jak se stát lepším člověkem. Myslím, že je něco úplně jiného, když chcete být „mistrem“. Fearless hovoří právě o tomto do hloubky, jak se učit bojová umění, jak je využívat a jak být „mistrem“. A není příliš mnoho filmů, které mohou o tomto vypovídat.
Takže pro vás film o bojových uměních musí mít morální poselství, jinak je to jen akční film?
Ano, přesně tak. Nesmí obsahovat jen fyzickou složku. Vidíme skutečně mnoho akčních filmů z Hongkongu, většinou používají fyzickou stránku bojových umění k vyprávění např. milostného příběhu nebo jiného typu příběhu. Vše, co jsem chtěl říci na toto téma, je v mém novém filmu. Nikde nevidím nic podobně hlubokého po filozofické stránce příběhu.
Řekl jste, že se ztotožňujete s osobou Huo Yuan Jia. Proč?
Znáte můj životní osud – v osmi letech jsem začal s tréninkem bojových umění. Nevím, proč jsem je začal dělat. Ale od začátku mi trenér, a vlastně každý, říkal, že musím být nejlepší. Musíš být šampiónem. To byl můj jediný cíl, když jsem byl teenagerem. Když jsem získal v jedné řadě 5 titulů celonárodního mistra, tak jsem byl vcelku šťastný. A potom jsem začal dělat filmy a stal se slavným.
Uvnitř sebe je každý z nás egoistou. Říkáte si, že jste lepší než ostatní. Neříkáte to nahlas, ale v srdci to tak cítíte. Jste dobří, vše co děláte je správné. Ale na cestě životem máte místy propady. Vaše kariéra se občas zasekne, občas jste na dně. A tehdy začnete chápat život. Pochopíte, že vše je jako film – potřebujete dobrého režiséra, dobré spoluherce, dobrého koordinátora akčních scén a aby všichni spolupracovali. Když to tak vezmete, tak jste jako květina, potřebujete spoustu lístků, aby květina byla krásná. Pokud jste sami, tak nemůžete udělat krásný film. A tak díky propadákům chápete více. Postupujete do vyšší úrovně pochopení života – díky zklamáním.
Myslím, že jsem se soustředil na osobnost Huo Yuan Jia v okamžicích, kdy jsem líčil pravdivou stránku příběhu. On rozjel školu Chin Woo … Samotný příběh ve filmu není pravdivý, ale cítím, že někdo by třeba mohl takovou cestou projít.
I dnes vídáte mnoho mladých hvězd nebo mladých cvičenců bojových umění, kteří jsou egoističtí. Prochází se po ulici, zvou každého ke stolu a platí za něj. Prostě existují takoví. Navenek ukazují sílu, předvádí se. Dnes, stejně jako před sto lety.
V Asii vás každý zná, ale jste jednou z mála asijských celebrit v USA. Jaký je to pocit?
Nemyslím, že by to bylo to, co vnímám. Důležité je publikum. Když vás milují, tak vás podporují. Ale to neznamená, že vás podpoří i v budoucnu. Takže mou filozofií je, že minulost je skutečně minulostí. Budoucnost ještě nenastala. V každém filmu se snažím předvést to nejlepší. Mohu jen dělat svou práci.
Je mi jasné, že jednoho dne diváci řeknou „Jet Li je už starý. Už ho nechceme vidět.“ Jsem šťasten, protože vím, co mne čeká. Budu spokojený, protože budu moci jít zpět, vrátit se domů, a dělat něco úplně jiného, co potom skutečně budu chtít dělat. Pochopte, že když se řekne „život je jako hra“, vím o čem je řeč. Vidíte obrovské hvězdy, jako Stalloneho, Arnolda, i oni budou jednou staří. A i oni budou muset odejít. I prezident USA, je zde na 4 roky, možná 8 let, a potom musí odejít. To je realita a je to v pořádku. A pokud se snažím odvést co nejlepší práci a když mne publikum podporuje, tak je to příjemné, ale pokud nikoliv, tak i to pochopím. Oceňuji, že mne diváci v minulosti vždy podporovali. Ale když se naplní má role herce v životě, tak budu dělat něco jiného.
Jak Amerika ovlivnila vaši filmovou tvorbu?
Když pracujete s mezinárodní společností, tak se musí promýšlet spousta faktorů. V Hongkongu filmový průmysl je jako rodina – malá rodina, malá společnost. Jeden člověk, dva, prostě rodina. Řeknou vám – „běž a udělej toto“ – vyděláme peníze. Tak to dělají. A částečně je to dobré. Někdy se to projeví jiným přístupem, jinou energií. Např. Fearless, něco takového bych ve Státech nemohl udělat. Zkuste tam najít studio, které zpracuje čínský příběh. Ale v Asii to udělat jde.
Když teď ve wushu zavedli nová pravidla pro soutěže, myslíte, že někdo prolomí váš rekord v počtu vítězství?
Tak to skutečně nevím. V Číně je mnoho lidí, kteří studují a cvičí bojová umění 20 – 30 let. Ale nemůžeme najít mladou osobnost, která dokáže výborně cvičit bojová umění a současně skvěle zahrát filmovou roli. To je velký problém pro všechny. Každý zkouší najít nového Jet Liho nebo mladého Jackie Chana, prostě mladou generaci. Ale já myslím, že problém je v publiku. To je faktor, který rozhodne. Když herce podpoří, tak ten bude mít šanci natočit dobrý film a vydělat studiu peníze.
Myslím, že sportovní stránka bojových umění je prostě jen jednou jejich částí. Například někdo chce podpořit bojová umění, aby se stala součástí Olympijských her, ale to je jen sport. To nejsou kompletní bojová umění. Podle mého názoru mají bojová umění 4 složky. Jednou je sport, olympiáda. Druhou je sebeobrana. Lidé, kteří se je učí, aby se stali bodyguardy, policisty nebo vojáky, prostě specifický druhy síly. Třetí je zdravotní stránka – studium bojových umění, třeba Taiji, čehokoliv, jen pro zdraví. Čtvrtou složkou je, že spousta lidí cvičí bojová umění, aby se stali součástí zábavního průmyslu. Chtějí dělat filmy, pracovat v televizi apod.
Jak vypadá váš současný trénink?
Můj denní trénink – naberu nějakou energii, zacvičím pár sestav. A strávím mnoho času meditacemi. Medituji, abych porozuměl každé sestavě. Každá forma je postavena na vnější energii, učíme se zvenčí dovnitř, rozumíte, jako v Shaolinu. Využíváme fyzickou stránku, vnější fyzické pohyby, abychom pomohli naší vnitřní cirkulaci. Druhá stránka bojových umění je vnitřní. Používáme mysl k volnému pohybu – na pomoc cirkulaci. To je pro tělo lepší.
Když meditujete, když přejdete do další úrovně, tak nemáte nepřátele. Jediným fyzickým nepřítelem jste vy sami. Nepotřebujete bojovat s lidmi, učíte se, jak využívat energii k ubezpečení sebe sama ve vaší neohrozitelnosti. A znáte své cíle – chamtivost, zuřivost, jak je kontrolovat, jak se jich zbavit. Převrátit negativní stránky na pozitivní. A pomáhat lidem. V mém věku se již mnohem víc soustředím právě na toto.
Máte nějaké studenty?
Ne.
Nikdy jste žádného ani nechtěl?
Ne, nemyslím, že jsem dobrým učitelem, jako ani nejsem dobrým režisérem. Myslím, že jsem dobrý v propagaci něčeho, např. prostřednictvím filmů propaguji bojová umění. Potom si sami můžete najít různé vhodné učitele, různé styly. Ukáži vám např. čtyři druhy bojového umění a vy si potom sami vyberete své. A já mohu odejít. Jsem jako investor – ukazuji svět. Nejsem kouč, který by učil studenty. Přemýšlím tímto směrem, protože dělám filmy a tímto způsobem mohu oslovit mnohem více lidí.
Co vás inspiruje?
V soukromém životě jsem již na konci.
Cože?
V mém soukromém životě jsem, jak myslím, ukončil vše ve čtyřiceti letech.
Skutečně?
Ale ano. Věnuji se bojovým uměním. Doufám, že prostřednictvím filmů jsem ukázal světu, že existuje krásný sport jménem bojová umění. Ať jste jakéhokoliv náboženství, z jakékoliv kultury, tak potřebujete dobré tělo. Potřebujete zdraví. To je důvod, proč jsem ve filmech v mládí předváděl bojové umění. Nyní chci prověřit, zde jsem skutečně tak moc úspěšný. Dělám jiné typy filmů. Jsem slavný, vydělávám peníze, starám se o svou rodinu – matku, sestru, ženu i děti. Ovšem – kde je konec toho všeho? Pro co chcete dál pracovat po celý život?
To je příčinou mého současného studia buddhismu – protože nevidím žádný konec. Vždy budou lidé slavnější než vy, mocnější než vy, lidé, kteří vydělají více peněz než vy. Chcete je překonat, neustále se o to snažíte a najednou zemřete. A i když umíráte, tak vám stejně řeknou „Já to dokážu lépe.“ Pořád byste chtěli něčeho dosáhnout. Ale teď mám svou rodinu a i svůj život a to vše díky buddhismu. Ve věku čtyřiceti let, už nemusím nic dělat sám. Zkouším se učit a pomáhat dalším lidem.
Stále dělám filmy, protože chci mít prostor, kde mohu hovořit o životě. Jelikož když skončím s filmováním, tak již nepřijde žádný novinář a nikoho nebude zajímat, co si myslím. Proto pokračuji v práci, ale již to pro mne není nejdůležitější věc v životě. Chci mladým lidem předat svou lásku, ukázat jim pochopení života, podělit se s nimi o tyto informace. Myslím, že to je teď mým úkolem.
Jaký druh buddhismu studujete?
Ve skutečnosti všechny druhy. Mám víc než 20 učitelů. Většinou studuji tibetský buddhismus, ale také se učím Chan buddhismus (stejný, jako se studoval v Shaolinu). Ale mezi těmi dvěma školami nejsou žádné rozdíly. Když sledujete vnější stránku, tak se liší, stejně jako bojová umění mají různé styly, ale obsah je stejný. Forma nic neznamená. Skutečná forma jde z vašeho srdce.
Kdysi jsem slyšel, že jste již dávno tíhnul k buddhismu a vegetariánství, ale Wu Bin vás přesvědčil ke konzumaci masa kvůli tréninku. Máte nějaký příběh pro vaše studium buddhismu?
Myslím, že když jsem se učil bojová umění, nejen fyzickou stránku, ale i filosofickou, pochopil jsem yin a yang. Znáte svět: muži, ženy, zaměstnanci, šéfové, otec, děti. Každá strana má své zkušenosti. I různé země mají odlišnou kulturu. Vidí věci dobré a špatné. Nějaká země si myslí, že udělala dobrou věc, ale jiná země to vnímá jako špatnou. Díky yin a yang můžeme pochopit více z tohoto světa.
Před 10 lety, když jsem studoval buddhismus, tak jsem pochopil, že z jistého pohledu je vše yin a yang. Ale to neznamená dobré nebo špatné. Proto se musíme poučit o svém vlastním centru. Když pochopíte vesmír, tak nemáte nic, žádnou zkušenost ve svém srdci. Nemusíte se rozhodovat co je správné a co špatné. Je to zcela odlišné. Stejně jako skutečnost, že za yin / yang máme wuji – prázdnotu. V prázdnotě je prázdný i vesmír. Vše vychází ven přirozeně. Lidé si přidají svou zkušenost. Ale i když vyjádří tuto zkušenost, tak to ještě neznamená, že je správná. Rozumíte, co tím myslím? Je velmi těžké to objasnit.
Věřím, že největším nepřítelem je člověk sám sobě, stejně jako to vypráví film Fearless. Bojíte se mnoha věcí. Staráte se o mnoho věcí. Musíte doufat v mnoho věcí. To vše nám způsobuje strast. Nejsme šťastní. Jak to zastavit? Jak každý den přeměnit negativitu na pozitivní? Pokud pomáháte lidem, jste šťastní, porozuměli jste životu.
Jakožto buddhista musíte být šťastný, že díky vašemu prvnímu filmu Klášter Shaolin došlo k obnově tohoto kláštera.
Snad to byl můj osud, že jsem udělal ten film. Od té doby navštíví Shaolin každý rok víc než milion lidí a to mi dělá radost. Teď je to velice populární místo. Ale současně mám strach, že tito lidé soustředí příliš mnoho energie na fyzickou stránku věci. Nevím, kolik lidí se skutečně seriózně věnuje studiu filozofie, buddhistických myšlenek. Zdá se mi, jako by příliš mnoho mladých lidí sledovalo filmy, vydají se do Shaolinu, učí se bojová umění a chtějí být slavní, chtějí předvádět své umění na ukázkách nebo někde jinde. Doufám, že se nesoustředí jen na vnější stránku.
Jaký je vztah mezi vaším tréninkem bojových umění a praktikováním buddhismu?
Bojová umění vás dovedou k yin a yang. Ale je skutečně těžké přenést se přes tyto dvě kategorie. Obvykle v Číně nemáme rádi něco z Ameriky, v Americe zase neradi některé čínské věci. Vždy byste měli stát na některé straně, ale na které? Možná yin, možná yang. Ale když se chcete povznést nad yin a yang? Věnoval jsem tomu mnoho energie, ale nemohl jsem najít odpověď z pohledu bojových umění. Viděl jsem v životě mnoho tzv. bojovníků. Jsou příliš rozpolcení. Stále chtějí být uznávanější, mít více síly nebo např. tvrdí, že japonská bojová umění jsou nejlepší. Nebo někdo tvrdí, že shaolinské kung-fu je lepší než cokoliv jiného. Nebo, že Taiji je nejlepší. Z toho vidíte, že stále setrvávají v jednom pohledu na svět. Proto říkám, že jsem nepotkal mnoho „bojovníků“, kteří se skutečně i v hloubi svého srdce povznesli nad yin a yang. I když říkají, že za yin a yang není nic, jen prázdnota, tak stejně, když začnou jednat, tak jejich srdce chce více síly a peněz, více touží být nejlepší.
To je důvodem, proč studuji buddhismus, vede mne k hlubšímu porozumění. Vede k prázdnotě a štěstí.
Naše dobročinná sekce, Tiger Claw Foundation, byla první americkou nadací, která spolupracovala s vaší organizací – nadací ONE. Co vás k této činnosti vedlo?
Ach ano. Mnohokrát vám děkuji. V současnosti funguje nadace ONE jen v Americe a Hong Kongu. Ale hlavně doufám, že se mi povede nastartovat nadaci ONE v Číně. Už jsem poslal na úřady svoji registraci. Důvodem je, že v roce 2003 bylo v Číně 280 000 sebevražd. V roce 2004 jich bylo 250 000. Takže každý rok spáchá sebevraždu čtvrt milionu lidí. Pro mne jako buddhistu je to velice bolestivé. Přemýšlím nad důvody – čínská ekonomika roste a sílí. Život je stále snadnější. Tak proč tolik lidí páchá sebevraždu?
I to je důvodem, proč jsem natočil film Fearless. Když jej pozorně sledujete, tak uvidíte, že je zde jasný vzkaz z hloubi mého srdce „i když nemám šanci ovlivnit své zrození, tak musím mít odvahu dojít až na konec.“ Myslím, že jsem se potřeboval podělit o své životní zkušenosti a sdělit, „každý, i když je prezident, hvězda, prostě každý zažívá v životě těžké chvíle.“ Není jen jeden pohled na tyto lidi – ten který se vám jeví na povrchu. Vypadá to, že jsou populární, mají peníze, jsou slavní, šťastní – ale to není pravda. O tuto skutečnost jsem se chtěl ve filmu podělit, říci divákům – „dávejte si pozor, snažte se porozumět životu.“
Vložil jsem do projektu nadace hodně úsilí. Navštívil jsem mnoho univerzit a hovořil se studenty. Skutečně věřím, že mi úřady povolí rozjet projekt Nadace ONE v kontinentální Číně. Už je to naléhavý problém.
V Číně, vlastně v Asii, v Americe, po celém světe, bude jasné, co chce Jet Li udělat. Ve Státech mne znají jen proto, že jsem součástí filmového průmyslu. Ne každý mi rozumí. Ale v Číně ví každý, kdo je Jet Li. Ať mám v plánu cokoliv, mám zajištěnu pozornost hlavních zpravodajských kanálů – novin, časopisů, televize. Ti všichni mne podpoří. Dovolme lidem, aby si navzájem pomáhali.
Při natáčení filmu Fearless jsem chtěl sdělit lidem, aby se vyhnuli sebevraždám. Spousta lidí má jen jednu stránku, jen yin nebo yang. Můžete vidět mnoho lidí, kteří jsou velmi známí, slavní, snadno vydělávají peníze, ale nemůžete vědět, co je na druhé straně. Jsou osamělí. Zažívají spoustu tlaků na svou osobu, nežijí si zrovna snadno. To je ta druhá stránka. A to musíme pochopit. Berte si od nich to dobré, ale současně se musíte vyvarovat negativní stránky. Nemůžete jen tak říct „já chci jen být slavný, mít moc, spoustu peněz a nehodlám na sebe vzít žádnou zodpovědnost“. To by nebyl život, ale jen jeho polovina.
Každý má potíže. Možná by oni úspěšní chtěli vykonat nějakou činnost, ale nemají na ni dostatek peněz. Nebo už by se chtěli věnovat jiným věcem, ale ještě stále nemají dostatek.
V různých úsecích života procházíte stejnými problémy. Chcete si koupit dům, ale nemáte na něj dostatek peněz. Nebo si chcete koupit auto, ale nemáte dost prostředků. Je to stejný problém, jen váš cíl je jednou trochu větší. Nebo chcete větší věc – větší auto apod. Ale ta touha po něčem je stejná. Je to jasné?
Ale vy to máte všechno. Dosáhl jste mezinárodního uznání.
Pochopte, když jsem byl malý, miloval jsem zmrzlinu, to byla má touha. Zkoušel jsem si přivydělat spoustou způsobů, abych na ni měl. Později jsem chtěl kolo. A potom zase něco dalšího. (smích) Prostě jen objekt touhy byl větší. Ale vy jej skutečně chcete. Ten pocit, ta touha – to je stále stejné. Není pravidlem, že lidé, kteří jsou bohatí, mocní, jsou šťastní. Štěstí vychází z vašeho srdce. Je to jako když získáte nějaký pohár. Ať jste bohatí nebo chudí, mladí nebo staří, každý se bude cítit spokojený, šťastný, vzrušený, prostě bude mít nějaký pocit. Víte co mám na mysli? Když sledujete váš tým na Olympijských hrách a oni získají zlatou medaili, tak každý kdo to sleduje, prezident i bezdomovec, bude šťastný. Emoce jsou stejné a to bez podílu peněz.
Každý si myslí, že když máte peníze a moc, tak budete šťastní. Ale nemyslím si, že to je jediná cesta ke štěstí. Peníze vám dají pocit štěstí, ale jen na chvíli, protože pořád máte ego. Chcete dokázat větší věci. Máte malé auto, potom tedy koupíte větší auto. Trpíte nenasytností – chcete víc a víc a ještě. Ale věci, materiální, vám nikdy nedají skutečné štěstí. To je příčinou skutečnosti, že vše závisí od způsobu, jakým přemýšlíte. Bojujte se svým velkým nepřítelem v sobě. Když kontrolujete své nitro, potom dosáhnete skutečného štěstí. Dává to smysl? To je to, co jsem se naučil v životě.
Jakou radu máte pro čtenáře Kung Fu Tai Chi magazínu?
Ten nejdůležitější nepřítel je ve vás, jste to vy sami. Bojujte s ním. Učte se od něj. Pracujte s ním. Přeměňte negativní energii na pozitivní. Vnější nepřítel není problém, ale ten vnitřní, s tím je těžké se vypořádat.
English version
Zatím nebyly přidány žádné komentáře